Co v energiích znamenají deprese a jak hledat cesty ven

Obecně řečeno jsou deprese slabý oheň v nás, hrají v tom velkou roli strachy, nepokora a špatná práce se čtvrtou čakrou.

Jak toto vysvětlení chápat? Nehledejte v tom, že jste či ti lidé jsou za to vinní a že jsou tím špatní. Všechny bytosti sem přišli splnit úkol, něco se naučit a každému z nás k tomu slouží plno „neduhů“. Lidé, které jsem s tímto tématem potkala, by jste považovali za úžasné a hodné bytosti. Někteří takoví zůstali, ale vyprchala z nich jiskra, převládly strachy a někteří se staly zlými, nepříčetnými… Podoby to může mít různé a za mne je velmi důležité nikoho nehodnotit a být tu pro ostatní. Sdílet, dát prostor ke sdílení.

Většina lidí s depresemi na začátku života byli hodní, laskaví, láskyplní a citlivý. V různých podobách a fázích se něco zvrtlo s jejich hranicemi, jejich sebehodnotou, osobní i vnitřní silou.

Pokud hledáme principy a možnosti jak s tím pracovat, tak je to: dech, trénink své síly v podbříšku, rozšiřování čtvrté čakry a práce s naivitou (dětským pohledem na svět) a nedůvěrou v život. Zde je velkým tématem pokora. S pokorou se člověk nerodí, rodíme se (většinou) s důvěrou v život. V průběhu života se máme naučit pokoru a většina z nás spadne do pýchy a postupně ochutnává pokoru. Dnešní doba, ale umožnuje zůstat v pýše a tím sklouznout k nadřazenosti a přivodit si deprese. K tomu se ještě mohou přidat další okolnosti – například elementálové (je to přírodní duch tvořený jedním ze živlů), kteří mohou žít jen díky negativním myšlenkám. Pak tu jsou i jiné bytosti, které potřebují dušičky, které je díky únavě a vyčerpání nepoznají a klidně se upíší. Když známe sami sebe, učíme se zdravé sebedůvěře a klidu, jednoho dne se dostaneme i do bdělosti a tím pádem ke správným rozlišovacím schopnostem. Jdeme životem a máme nástroje, díky, kterým se na své cestě umíme rozhodovat (něco jako kompas). Toto se ale nikde neučí a tito lidé se potom dostávají do uličky zvané úzkosti, deprese a možná i jiné… Nikoho pokoru nenaučíte, můžete ho tímto tématem provést, klást mu správné otázky, dávat studovat materiály, být mu oporou a společníkem. Buďme tedy alespoň těmi, co naslouchají a ukazují, že svítit se dá a že i oni to zvládnou. Ve sdílení, sounáležitosti a pospolitosti je síla.  

Je velmi důležité hledat kořeny, kde to začalo. Protože Deprese je důsledek a má plno příznaků před tímto stavem a zde bychom měli již pracovat na svých vnitřních tématech, učit se rozumět si, rozumět odkud ty věci pochází – z duše, ze společnosti, je to naučené v tomto životě a nebo to s námi jde již dlouhá léta? Umíme odpočívat? Máme své koníčky, které aktivně realizujeme, i když máme děti? Tak dlouho jak to vzniká, přinejmenším tak dlouho je potřeba se tomu věnovat, aby to opravdu odešlo a nikdy se to již nevrátilo. Může to být na léta bdělé pozornosti sám k sobě, na opakovaném vracení se k novým návykům, zda je opravdu máme stále tak zdravé, jak jsme je zasadili a nebo se potají něco v nás chce vrátit k tomu, co známe ikdyž to nefungovalo… Podporujme je, milujme a věřme, že to zvládnou. Tito lidé dlouho budou potřebovat někoho, s kým si budou o svých různých věcech povídat. Tito lidé mohou zažívat i věci mezi nebem a zemí nebo cítit něco o čem většina lidí ani neví…

Člověk má zářit, má ze sebe vydávat tu nejlepší verzi sám sebe. K tomu aby toho byl schopen musí i on mít saturované své potřeby, potřebuje své přátele i lidi, kteří mu rozumí a chtějí mu naslouchat.

Pomocníkem je příroda, masáže či cokoli co mají rádi, ale za mne je to nejdůležitější, že jsou vpořádku, normální a že se jen ztratili a nyní je potřeba najít cestu zpět sami k sobě.

Jogíni říkají: Ať je v nás láska a soulad s naším okolím. Ať je každý den láska a my v ní!