Jaké to je, když se člověk odevzdá životu

Když člověk vstoupí na určitou cestu a je si vědom, že je to nové, hlavou to nevymyslí a přijme, že se odevzdává životu. Tak se mohou začít dít věci. Dění souvisí s mírou odevzdání se životu i s tím, do jaké míry jsem porozuměl svému životnímu úkolu.

Budu zde tedy sdílet část svého příběhu. V září roku 2022 jsem aktivně začala jít si za svým snem a postupně mi vesmír ukazoval pilíře, na kterých mohu stavět a co vše naplňuje mne i mé okolí. Co je to, co mohu předávat a obohacovat.

Přišel mi nápad a se svou silou tvořivosti, která mi je vlastní, jsem šla do realizace a postupně jsem porozuměla tomu, že pro realizaci tohoto nápadu, bude vhodné využít podpory ÚP a zažádat si o rekvalifikační kurz. Zjistila jsem si možnosti a časové plány akreditovaných kurzů a zjistila jsem, že pro mě je nyní jedinou možností kurz lektora jógy.

Miluji sdílení a lidi na cestě. Než jsem si stihla kurz vybrat (přes rozum), nasdílela jsem své plány se svou lektorkou jogy a ta mi doporučila školu, kterou ona absolvovala a mně se její lekce moc líbí.

Pro schválení je potřeba splnit určité podmínky, sepsat podklady a pak počkat, zda Vám to akreditační komise schválí. Vzhledem k časovému presu, mi úřad práce v pondělí nabídl, že zrealizují komisi do pátku daného týdne a dají mi vědět. Pokud se neozvou, dostanu dopis s odmítavou reakcí. Nikdo se mi neozval, ale já jsem věděla, že se jedná o zkoušku vesmíru, zda o to opravdu stojím a zda opravdu věřím životu a jeho vedení. Posílala jsem nahoru informaci, že na ničem nelpím a nechávám na něm, zda to má či nemá vyjít.

V pondělí jsem si dala pomyslný deadline, že když se do 12 hodiny neozvou, tak to nevyšlo. Opravdu se nikdo neozval, a tak jsem se s mámou podělila o to, že to nevyšlo. Přijala jsem to a v půl druhé mi zavolali z úřadu práce, že rekvalifikace byla schválena a můžeme zajistit další potřebné kroky, jako je prohlídka a podklady od ÚP pro lektory.

Do 14 dnů se konalo první školení. Když jsem vše oběhala a už jen vnímala, že se to blíží, podělila jsem se o svou radost s další bytostí, která mi na této cesto pomáhala a sama je cvičitelka jógy. Jen tak mimochodem se mne zeptala na školu, kam jsem se napsala. A když jsem to pojmenovala, dala mi velkou pochvalu, že jsou to nejlepší učitelé a že sem chodí jen opravdoví zájemci o jógu. Už jsem začala tušit, že to nebude tak jak jsem si na začátku myslela. Že si jdu pro papír. Stále to ale bylo na pozadí. V sobotu ráno jsme se potkali na online přednáškách a na úvodním představení, jsem pojmenovala, že nejsem jogín, ale pracuji s energiemi a protože bych se ráda věnovala dětem, rozhodla jsem se prohloubit své znalosti v józe i v relaxačních technikách.

Odpoledne jsme měli přednášku s jednou z lektorek a použila můj úvod, jako paralelu na svůj začátek. Sama prý navštívila tento kurz, aby našla smysl života. Pochopila jsem, že si jdu pro víc než pro papír a po nedělních přednáškách a prvních ochutnávkách pranajám vím, že jsem nastoupila cestu, o které bych myslí nikdy neuvažovala. Už vím, že jsem poznala úžasnou skupinu lidí, která ač je velmi odlišná, je soudržná a že se učím každým okamžikem, když mám otevřené oči a vnímání. Nechme se vést životem a pokusme se brát život jako dobrodružství. Protože pokud se životu odevzdáme, tak to opravdu dobrodružství je.